Historie

Raná historie

Americký fotbal se vyvinul ze sportu zvaného rugby. První zápas se odehrál 6.Listopadu 1869 mezi Rutgers a Princentonem. Hrál se s kulatým míčem, s 25-ti hráči na každé straně a s kombinovanými pravidly rugby a fotbalu. Po několika letech nepravidelného hraní pod různými pravidly, se zástupci vysokých škol Yale, Columbia, Princeton a Rutgers sešli 19.října 1873 v Hotelu Fifth Avenue v New Yorku k určení souboru pravidel, kterými se budou všechny zúčastněné vysoké školy řídit. Vyvinuly tak 12 jednoduchých pravidel, která stanovila(mimo jiné) 20 hráčů na každé straně, hřiště o rozměrech 400 na 250 stop, přičemž bylo zakázáno přenášení, či házení míče. Namísto toho se mohlo do míče kopat.

Chybějící účastník této konference byl Harvard, který odmítl zákaz přenášení míče. Harvard tíhnul víc k ragby a nakonec v roce 1875 hrál variantu rugby s Yale. Dva hráči z Princetonu se zúčastnili tohoto utkání a byli naprosto ohromení tímto sportem. Zpátky na škole o něm pak všem spolužákům povídali. Navzdory profesionální fotbalové výzkumné asociaci (Professional Football Researchers Association – která tento nápad srovnávala s „nabízením chladniček eskymákům), se zmíněným dvěma hráčům podařilo tento sport prosadit do Pricetonu. Princeton poté pozval Harvard, Yale a Columbii k setkání „sednout si a rozhodnout hrát rugby tak jak chce Princeton“.Tato skupina převzala většinu pravidel z rugby, ale nastavila rozdíly týkající se skórování touchdownu tím, že čtyři touchdowny se rovnají jednomu gólu, ale s menší hodnotou než gól po touchdownu. Všechny tyto školy kromě Yale vytvořili vysokoškolskou fotbalovou asociaci (Intercollegiate Football Association), ke které se Yale přidal až v roce 1879. Po několika zamítnutých návrzích, se v roce 1880 hráči Yalu Walter Campovi (nyní známý jako „otec amerického fotbalu“) podařilo prosadit změnu v přihrávacích pravidlech tak, že snížil počet hráčů z 15 na 11 a zavedl rozehrávku (snap) která nahradila chaotický a nekonzistentní mlýn.

Vývoj hry

Představením rozehrávky „snap“ mělo za následek neočekávané změny ve strategii hry. Předchozí strategie byla položit míč, jestliže mlýn byl na nevýhodné pozici na hřišti a Camp si myslel že zavedením snapu tuto strategii nezmění. Nicméně skupina hráčů z Princetonu přišla na to jak může zabránit ostatním týmům ve skórování. A to tak, že i když rozehrávka snapem nebyla sporná, týmy mohli držet míč nekonečně dlouho a nechali tak běžet čas. Princeton použil tuto strategii v roce 1881 proti Yalu. Obě školy vstoupili do sezóny jako neporažení a Princeton chtěl tento rekord v neporanitelnosti udržet. Díky tomu držely míč skoro celou první polovinu utkání aniž by získali nějaké yardy. Naštvali tak Yale a jeho fanoušky. Nicméně Yale pod vedením Campa (týmového kapitána) se rozhodl neriskovat žádnou chybu a využil stejnou strategii v druhé polovině, čímž ještě víc naštval hráče Princetonu a jeho fanoušky. Posmíváním této „blokovací hře“ se ukázalo jak extrémně nepopulární je tento sport mezi diváky a fanoušky.

Ti co měli na starosti pravidla si hned všimli, že toto zneužívání se musí okamžitě napravit. Přestože se uvažovalo k návratu hry v mlýnu, přihrávací pravidlo v roce 1882 zavedené Campem stanovilo, že tým může mít tři pokusy pro dosáhnutí hranice pěti yardů, jinak ztrácí kontrolu nad míčem a tak ho získá soupeř. Toto pravidlo oddělilo Americký fotbal od rugby. Zavedlo pěti yardové lajny na hřišti a vytvořil se tak jakýsi rošt. V dalších hlavních změnách se zahrnula změna velikosti hřiště na 110 yardů délky a 53.3 yardů šířky a přijetí standardizovaného bodovacího systému, který zahrnoval čtyři body za touchdown, dva za safety a gól po touchdownu a pět bodů za gól z hřiště. Skládaní pod úrovní pasu se zlegalizovalo v roce 1888, čímž se zrušilo poslední základní pravidlo od rugby. Navzdory těmto modernizacím a inovacím v pravidlech, zůstal fotbal jako násilný sport. Nebezpečné hromadné formace jako „létající klín“ měl za následek sérii zranění nebo dokonce smrt pro hráče. Situace dosáhla svého vrcholu v roce 1905, kdy došlo celkově k 19 úmrtím. President Theodore Roosevelt tehdy pohrozil zakázáním této hry, pokud nedojde k razantním změnám. Pro zlepšení bezpečnosti se 28.12.1905 se v New Yorku sešlo 62 škol, aby prodiskutovali změny v pravidlech. Meziuniverzitní Atletická Asociace Spojených Států později přejmenovaná na National Collegiate Athletic Association(NCAA) byla vytvořena jako důsledek tohoto řízení. Přihrávka dopředu byla představena v roce 1906 jako návrh Johna Heismana. Byla však velice limitována, takže v tu dobu neměla významný dopad na hru. Následně byl upraven hrací čas z 70 na 60 minut a vzdálenost na dosažení dalších tří pokusů se zvětšila na deset yardů. Dále byla vytvořena neutrální zóna v šíři míče. V roce 1914 byla poprvé zavedena penalta za náraz do rozehrávače a po roce 1918 změna pravidel umožnila hráčům chytat míč kdekoli na hřišt. Body z gólů z hřište byly sníženy na tři body v roce 1909 a položením touchdownu se zvýšil zisk na 6 bodů. Také došlo k změně velikosti hřiště na délku 100 yardů a byli vytvořeny dvě end-zóny na každé straně o délce deseti yardů. Týmy také pak získaly namísto tří, čtyři pokusy pro dosažení deseti yardů.

Profesionální éra

Prví případ profesionální hry ve fotbalu nastal dne 12.11.1892, kdy Williamovi „Pudge“ Heffelfingerovi bylo vyplaceno 500 dolarů, aby hrál v zápase za Allegheny Athletic Association proti Pitsburgh Athletic Club. Bylo to poprvé v zaznamenané historii, kdy hráč dostal oficiálně zaplaceno za to, aby hrál v zápase. Avšak mnohé kluby již v 80. letech 19 století nabízeli pomoc hráčům v hledání zaměstnání, získání různých cen či hodinek(které pak mohli hráči směnit za peníze), nebo dostali dvojnásobek pro zaplacení nákladů. V té době byl fotbal hlavně amatérský a placení hráčů bylo odsuzováno, ne-li nezákonné. Časem se však hra stala velice profesionální a týmy začali čelit rostoucím výplatám, nepředvídatelným transferům a zakázanému využívání amatérských hráčů z vysokých škol v profesionálních zápasech. Národní Fotbalová Liga (National Football League), která byla založena v roce 1920 jako Americká Profesionální Fotbalová Asociace skupinou profesionálních týmů dostala za úkol tyto problémy řešit. Cílem této nové ligy bylo mimo jiné, ukončení přetahovací války o jednotlivé hráče, ochrana k využívání hráčů z vysokých škol a ukončení k vyplácení hráčům k opuštění jednotlivých týmu. NFL se tak stala první profesionální fotbalovou ligou, když dosáhla tohoto statusu roku 1922. Dominantní forma fotbalu se hrála v té době hlavně mezi vysokými školami, ale NFL odstartovala s podporou NFL týmů a Pottsville Maroons porazili v přátelském utkání hvězdný výběr Notre Dame. Profesionální fotbal ze začal lišit od vysokoškolského v pozdějších 30 letech 20. století kdy se začal klást důraz na passovou (přihrávací) hru. Fotbal samotný se tak stal velice populární následně po finále z roku 1958, které se nazývá jako „Nejlepší zápas který se kdy odehrál“(„Greatest Game Ever Played“). Zápas, který se odehrál mezi Baltimore Colts a New York Giants, kdy Colts v prodloužení zvítězily 23-17. Zápas byl sledovaný miliony lidmi v televizi a měl tak hlavní dopad na popularitu tohoto sportu. Fotbal se tak v 60. letech stal nejpopulárnějším sportem v USA. NFL pak začala soupeřit s novým ligovým rivalem Americkou Fotbalovou Ligou (AFL). V roce 1960 začala AFL bojovat s NFL o hráče, ale v roce 1966 dospěli obě ligy k vzájemné dohodě. Ke sloučení došlo v roce 1970 a ligy mezi sebou začali hrát mistrovské finále známé jako Super Bowl. Vysokoškolský fotbal udržel tradici v takzvaných „Bowl games“. Tyto zápasy jsou spojeny s jednotlivými konferencemi a získáním účasti v Bowl zápasu je odměnou za vítězství v konferenci. Bowl games udržovali úzké vazby mezi přidruženými konferencemi a pomohli tak rozvíjet ekonomickou základnu popularity. Nicméně tyto Bowl zápasy bránily dvou nejlepším týmům v účasti ve finále, jelikož dva nejlepší týmy byli přiděleny do různých Bowl zápasů. Různé systémy se používali od roku 1992 k určení národního finále ve vysokoškolském fotbalu. První se vytvořila Bowl Koalice (Bowl Coalition) která fungovala v letech 1992-94. Tato koalice byla v roce 1995 nahrazena Bowl Aliancí (Bowl Aliance) která fungovala do roku 1997 než byla nahrazena Bowl Mistrovskou Sérií (Bowl Championship Series – BCS) . Uspořádání BCS se ukázalo jako kontroverzní a tak bude v roce 2014 nahrazeno čtyř-týmovým playoff systémem.

Dnes je Americký fotbal nejpopulárnějším sportem v USA. V průzkumu který provedl Harris Interactive, profesionální a vysokoškolský fotbal byl na prvním a třetím místě v popularitě sportů. Celkovým součtem 45% oslovených zařadilo fotbal jako jejich oblíbený sport. Super Bowl je ve Spojených Státech nejpopulárnější jednodenní událost a patří mezi největší klubové akce na světě.

Herní představení

Americký fotbal se hraje mezi 11 hráči na každé straně se speciálním oválným míčem. Základní formát hry zahrnuje dva týmy, přičemž jedem má v držení míč. Tým který má v držení míč má označení jako útok (offence) se snaží míč dopravit do end zóny která je obou stranách hřiště. Druhý tým, nazývaný obranou (defense) se snaží zabránit prvnímu týmu k přenesení míče dopředu. Hra začíná výkopem (kickoff). Který tým vykopává a který tým míč přijímá se určuje hozením mince. K odkopu dochází tehdy, když hráč z odkopávajícího týmu (placekicker) odkopne míč z odpaliště. Tým který přijímá, následně chytne míč a snaží běžet ke koncové zóně soupeře, dokud nejsou zastaveni skládkou (tackle) nebo nevběhnou do autu (run out off bounds), přičemž se pak míč pokládá za mrtvý. Místo, kde se míč stane
tzv. mrtvý je pak nastaveno jako první řada rozehrávající linie (line of scrimmage) a následné rozehrání pak začne z tohoto místa.

K pokusu přenesení míče dochází v sérii až čtyř jednotlivých her nebo pokusů (downs). Útok tak musí překonat 10 yardů na čtyři pokusy aby mohl pokračovat v přenášení míče. Před odehráním rozehrávky, rozhodčí umístí míč do hřiště tak, že délka míče je zároveň rovnoběžná s postranní autovou lajnou. Umístí se na, nebo mezi dvěmi sady hash marků, které jsou podél lajny, rovnoběžné s koncovou lajnou a kde byla předchozí hra označena za mrtvou. Dva týmy se pak postaví na svoji stranu rozehrávající lajny (line of scrimmage) nebo neutrální zóny, která definuje prostor veliký o délce míče a široký od jedné strany hřiště na druhou, rovnoběžně s koncovou lajnou. Žádný tým nesmí narušit tuto neutrální zónu, dokud se hra nerozehraje. Hra se rozehrává tzv. snapem, kdy jeden z hráčů offense (centr) zvedne míč a rozehraje dozadu druhému hráči (obvykle quaterbackovi). Hra pokračuje dokavaď se míč nestane mrtvým, přičemž je tento pokus (down) považován za ukončený. Jestliže byl hráč s míčem složen, vběhl do autu, nebo byl jeho pokus hry dopředu zastaven, bude míč položen na místě skládky, nebo kde hráč s míčem vyběhl do autu. Pokud se míč stane mrtvým po nekompletní přihrávce, míč se položí na stejné místo předchozího rozehrání. Pokud útok překoná deset yardů, dostává další čtyři pokusy pro překonání následných 10-ti yardů. Pokud útok nepřekoná hranici 10-ti yardů během čtyř pokusů, ztrácí míč ve prospěch bránícímu týmu. Obvykle se týmy na čtvrtý pokus pokouší o kopnutí field goalu, nebo se rozhodnout odkopnout (punt) míč co nejdál na soupeřovu stranu. Záleží vždy na pozici míče na hřišti a ochoty riskovat ztrátu míče útočícího týmu. Během hry může být jakýkoli tým potrestán penaltou za porušení různých pravidel hry. Rozhodčí prokáže, že došlo k porušení pravidel hozením žluté vlajky na zem.

Týmy mohou získat body ve fotbale několika možnostmi. Touchdown, který je za šest bodů a je primární možností skórování. Dochází k němu, když útok přenese míč do koncové zóny obrany, nebo když obrana získá kontrolu nad míčem a během stejné hry dopraví míč do koncové zóny útoku. Po touchdownu se tým, který skóroval může rozhodnout o potvrzení kopem na bránu za jeden bod, nebo dopravením míče do koncové zóny za dva body. (známé jako „extra point“ a „two-point conversion). Pro toto potvrzení se rozehrává ze dvou (NFL) nebo tří yardů od koncové zóny. V praxi je extra point téměř automatický na profesionální úrovni a trochu méně na amatérské úrovni. Two-point conversion má také výrazně nižší úspěšnost. Týmy mohou také skórovat kopnutím na bránu za tři body (tzv. field goal), když hráč z útočícího týmu kopne míč nad břevno a mezi brankové tyče vzadu u koncové zóny. Safety (za dva body) zaznamenává, když obrana složí hráče s míčem v koncové zóně útoku. Následně po pokusu o extra point/two-point conversion, nebo po úspěšném field goalu musí skorující tým míč odkopnout, mezitím co po safety odkopává míč tým,proti kterému bylo skórováno.